abakus
Krycí deska spočívající na hlavici sloupu.
achát
Druh polodrahokamu, který se užívá k leštění ploch pokrytých plátkovým zlatem. Speciálně upraveným lešticím achátem restaurátoři docílí vysokého lesku zlaté plochy.
alabastr
Též úběl; měkký průsvitný kámen, typ sádrovce.
ambit
Křížová chodba čtvercového půdorysu v klášterech či kostelech, která obíhá kolem rajského dvora.
anglický dvorek
Též sklepní světlík; prostor před okenním otvorem podzemní místnosti pod úrovní terénu. Zajišťuje osvětlení podzemního podlaží i jeho větrání.
anti-grafitti nátěry
Ochranná vrstva na omítce, která zabraňuje poškození v místě sprejerského nástřiku.
akant
Akantový list, stylizované ornamentální zobrazení.
arabeska
Plošný dekorativní prvek složený z rostlinných motivů. První arabesky jsou známy již z dob starověkého Řecka.
apsida
Prostor kněžiště v raně křesťanské a románské architektuře. Pojem byl převzat z antiky. Jedná se o výklenek oválného půdorysu, kde se nacházel hlavní oltář. Od 5. století se apsidy stavěly východním směrem (byly tedy tzv. orientované).
archa
(Gotická) archa je pojem odvozený z latinského „arca“, tedy skříň či schránka. Jedná se o gotický skříňový oltář s křídly.
architráv
Též násloupí, řecky „epistylion“ či „epistylos“; v antické a odvozené architektuře spodní část vodorovného kladí, která přímo dosedá na hlavice sloupů nebo pilířů.
archivolty
Plastické orámování oblouku arkády či podloubí.
armatura
Zpevnění určité části stavby – nároží či opěrných pilířů. Armatury se užívalo zvláště v období gotiky. Později se armatura napodobovala bosáží či sgrafitem jako forma dekorace.
armování
Přidání ocelových tyčí do betonové směsi – vyztužení.
aron-ha-kodeš
Zdobná svatá schránka na Tóru v synagoze. Nachází se na vyvýšeném místě u stěny orientované směrem k Jeruzalému.
arkády
(Slepé) arkády, ze slova „arcus“, tedy oblouk. V architektuře se jedná o typ oblouku spojující dva sloupy či pilíře, mezi nimiž se nachází volně průchozí prostor. Arkády jsou časté u staveb, jako jsou sala terrena, akvadukty, lodžie, zdi kostela dělící hlavní a boční lodi apod. Častým typem je taktéž slepá arkáda (arkatura) – dekorativní architektonický prvek, který stěnu neotvírá, ale pouze zdobí uzavřené zdivo. Arkatura se uplatňovala od antiky až po historizující slohy 19. století.
arkýř
Výstupek vyčnívající z průčelí budovy nebo jejího nároží, posazený na nosnících vystupujících ze zdiva nebo na trámech stropu nad přízemím
atrium
Pravoúhlý prostor ve střední části domu. V podstatě jde o architektonizovaný, částečně zastřešený dvůr.
art deco
Umělecký styl 20. a 30. let 20. století, který vznikl ve Francii. Zahrnuje užitý design, architekturu i malířství. Vychází z několika předešlých stylů, zejména však z kubismu a secese. Od secese přebírá zejména dekorativní ornamentálnost, která je však zbavena secesní křivolakosti. Příkladem art deco architektury v českých zemích je hotel Alcron v Praze.
attika
Též atika; zeď nad hlavní římsou. Výška dosahuje maximálně jedné třetiny z celkové výšky stavby. Attika tak kryje pohled na střechu a zároveň plní zdobnou funkci. Bývá zakončená sochami, cimbuřím, stříškou, obloučky, balustrádou a dalšími dekorativními prvky. Většinou není opatřena okny. Tento prvek se nejčastěji používal v antice, renesanci, baroku, klasicismu a empíru.
baldachýn
Stříška (často látková či dřevěná) nad trůnem, kazatelnou či obrazem. V gotické architektuře se pojem baldachýn užívá pro kamennou stříšku nad sochou.
balustra
Balustrová kuželka je malý tvarovaný kamenný nebo dřevěný sloupek s kruhovým, čtyřúhelníkovým nebo víceúhelníkovým průřezem nesoucí parapet, attiku nebo zábradlí schodišť.
balustráda
Řada balustrových kuželek.
bosírování
Křížová chodba čtvercového půdorysu v klášterech či kostelech, která obíhá kolem rajského dvora.
baroko
Umělecký sloh vznikl v 16. století v Itálii, odkud se šířil po celé Evropě. Do českých zemí se dostal po roce 1620 a přetrval do roku 1750, kdy přecházel v ještě zdobnější rokoko. V barokní architektuře lze vysledovat dva základní směry. První z nich vychází více z renesance, vyznačuje se strohým uspořádáním připomínajícím antiku, druhý směr naopak upřednostňuje pohyb, tedy oblouky, elipsy, kopule. Dalším znakem baroka je úsilí o souměrnost, často se užívá štuků, mramorování a zlacení. K významným památkám barokní architektury se řadí pražské Klementinum, Jezuitská kolej v Kutné Hoře, Invalidovna v Karlíně, Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce, kostel Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou či zámek Veltrusy.
bašta
Též bastion, část hradebního opevnění v podobě jakési předsunuté věže sloužící k umístění děla, z něhož se zde střílelo. Tvar bašty byl různorodý: okrouhlý, čtverhranný, polygonální. Tento typ opevnění se rozvíjel od renesance.
bergfried
Též bergfrít, v překladu z němčiny „samostatně stojící věž“; věž středověkých hradů, která sloužila jako bezpečné útočiště během obléhání. Přístup do věže byl možný pouze padacím mostem nebo po žebříku. Věž stála buď samostatně, jak vyplývá z názvu, nebo byla součást opevnění.
biedermeier
Umělecký směr první poloviny 19. století (1830–1850) uplatňující se zejména u nábytku a módy v měšťanském prostředí, proto je někdy označován jako měšťanský pozdní empír. Na rozdíl od empíru se však biedermeier vyznačuje menší zdobností a větší mohutností.
biocid
Látky užívané k omezení růstu či hubení škodlivých organismů.
bima
Vyvýšené místo v synagoze uprostřed hlavní modlitebny. Nalézá se zde čtecí stůl, odkud je předčítána Tóra a odkud rabín vede svá kázání.
bobrovka
Pálená střešní krytina, která se používá zejména v lidové architektuře. Název je odvozen dle oblého tvaru připomínajícího bobří ocas.
boloňská křída
Používá se již od středověku k přípravě podkladů malby, tmelů či k přípravě polimentů (podkladů pro zlacení plátovým zlatem).
bolus
Typ přírodního pigmentu (přírodní hlinky různého původu), který se užíval jako podklad pro malbu, zejména v barokním období. Od 17. století se z bolusu připravoval poliment, tedy podklad pro zlacení plátkovým zlatem. Nejčastějším typem je bolus červený.
bronzování
Levnější náhrada za zlacení povrchů dekorací v interiéru.
bosáž
Typ zdobného zdiva, kde se napodobuje vzhled kamenných kvádrů. Napodobenina kvádru je ve formě vystouplého reliéfu. Bosáže se hojně užívalo zvláště v renesanci.
bosové pole
Fasáda členěná do tvaru kvádrů.
břidlice
Usazené, částečně metamorfované horniny s jemnou zrnitostí.
břizolit
Brizolit, lidově též břízolit nebo březolit, je druh jednovrstvé vápenné omítky, která se nanáší na zdrsněný podklad z jádrové omítky. Používaný zejména na vnější fasády budov.
carrarský mramor
Charakteristický typ mramoru z italské oblasti Carrara v Toskánsku, který se vyznačuje bílou barvou a vyváženým rozmístěním žilek.
cvikly
Trojstranná plocha u arkád a portálů, která se nachází mezi dvěma sousedními oblouky a vodorovným svislým orámováním.
čištění maleb
K čištění malby se užívalo dvou základních typů prostředků: mechanických a chemických. Mezi mechanické čističe se běžně řadí škrob, písek, chléb či pemza. Mezi chemické čističe soda, líh, kyseliny. Některé z těchto metod odborníci užívají dodnes. Před započetím čištění se provádí důkladný průzkum ke zjištění nejvhodnější metody. Rozdílný postup čištění se provádí u olejomaleb, které nejsou poničené krakeláží. K čištění se užívá voda s roztokem oleátu draselného nebo vody s marseillským mýdlem (mýdlo s olivovým olejem), případně s tenzidy. U temper se užívá voda s přísadou amoniaku.
čištění kovů
Před samotným čištěním se nejprve provádí průzkum, který umožní zvolit nejvhodnější způsob. Během čištění může dojít k úbytku kovů, což vede ke ztrátě tvaru konkrétního kovového objektu. Existují dva základní typy čištění:
a) suché čištění: většinou se jedná o mechanický způsob za užití kartáčů, smirkových papírů, ocelové vaty, skalpelů, škrabek, restaurátorských dlát, brousků, frézek apod. Mezi suché typy čištění patří i tzv. otryskávání (tryskání), při kterém se povrch čistí proudem jemných částic. Většinou se používá ocelová drť, písek, škrob, ocelové kuličky aj. Z modernějších metod se suché čištění provádí pomocí laseru či tzv. plasmochemické metody;
b) mokré čištění: méně šetrná metoda než suché čištění. Nejčastěji se užívá destilovaná voda s tenzidy (látky usnadňující rozpouštění a usazování nečistot). K odstranění zkorodované vrstvy se dále používá speciální vodný roztok, který napomáhá zpomalovat proces koroze. Někdy je nutné přistoupit k odmaštění kovů za užití rozpouštědel. Pro vyšší čisticí schopnost se může užít ultrazvuk.
čpavková voda
Často bývá součástí odstraňovačů novějších přemaleb užívaných během restaurátorských prací.
čuček
Zdobný prvek ve tvaru vázy, který se nacházel na pilířích členících štíty či attiky v renesanční architektuře.
disperze
Ve vědě rozptyl, disperzant – slangově disperze; odborně změkčovadlo nebo plastifikátor, superplastifikátor.
dórský sloup
Druh antického sloupu.
dendrochronologie
Technika, kterou se provádí datace dřeva analýzou letokruhů.
detergent
Totéž co tenzid, chemická sloučenina umožňující lepší rozpouštění nečistot. Pojem detergent se spíše užívá pro typ tenzidů, které mají odmašťovací schopnosti.
dlažba tzv. vyšehradského typu
Románská dlažba objevená v románské rotundě sv. Martina z konce 11. století. Dlažba se vyznačuje reliéfy s motivy gryfa, lva, Nera a sfingy.
donjon
Středověká hradní věž, která měla obytnou funkci. Donjon býval někdy samostatně opevněný a oddělený od ostatních budov. V případě obléhání tak sloužil jako záchranné útočiště obyvatel hradu. Termíny donjon a bergfrít jsou tak někdy užívány pro tentýž typ architektury. Donjon měl nejčastěji čtvercový či oválný půdorys. Přízemí věže se využívalo jako vězení nebo hladomorna.
draperie
Dekorativní nařasení šatů, případně závěsu na plastice či v malbě.
dukátové zlato
Zlato o ryzosti 23 karátů.
dýha
Tenký plát dřeva o mocnosti maximálně kolem půl centimetru, který se užívá k výrobě svrchní části povrchu nábytku, případně překližky. Dýhy často bývají zhotovené ze vzácných dřev, jako jsou mahagon, eben, týk.
dýhování
Proces, během něhož se osazují dýhy (slabé desky) na základový dřevěný materiál.
edikula
Původně kamenný domácí oltářík nebo náhrobek, později plochá kaplička s obrazem či sochou uvnitř, která připomíná průčelí antických chrámů.
entaze
Rozšíření, vydutí dříku svislé podpory (sloupu, polosloupu, pilastru) přibližně v jedné třetině výšky, jakoby způsobené zatížením, tlakem podpíraného břemene.
echinus
Bochníková část pod abakem, která s ním tvoří dvoudílnou hlavici sloupu.
Malířská technika, během níž se barevná či čirá sklovitá hmota nanáší na skleněný, případně kovový, povrch.
empír
Románská dlažba objevená Nebo též císařský sloh; umělecký směr, který vznikl ve Francii a intenzivně se rozvíjel zejména za vlády Napoleona Bonaparta (1804–1815). Tento styl dozníval až do poloviny 19. století. Empírem byl v té době inspirován užitý design i architektura. Císařský sloh nastupuje po klasicismu, z něhož programově vychází. Inspiruje se tak římskou a řeckou starověkou architekturou, tedy typickým sloupovím, trojúhelníkovými štíty s reliéfy apod. K příkladům empírové architektury na našem území patří zámek Kačina, zámek v Dačicích či budova divadla Hybernia v Praze. románské rotundě sv. Martina z konce 11. století. Dlažba se vyznačuje reliéfy s motivy gryfa, lva, Nera a sfingy.
empora
Též tribuna/galerie. Typ ochozu v kostele, který sloužil k oddělení určité skupiny věřících – například šlechtice od prostého lidu, žen, jeptišek apod. Empory se zpravidla stavěly do zdí oddělujících hlavní a boční loď kostela jako jakýsi střední mezičlánek mezi arkádovými oblouky a horní řadou oken. V architektuře se rozlišují tři typy empor:
- pravá empora: má své vlastní patro, tedy strop i podlahu;
- nepravá empora: nemá strop, je z ní tudíž vidět přímo do krovu;
- zdánlivá empora: oddělený prostor empory je ve zdivu zdůrazněn, avšak chybí vlastní podlaha.
engoba
Barevná povrchová úprava u matných až pololesklých tašek.
enkaustika
Malířská technika za užití barev smísených s vosky. Pochází ze starověkého Řecka, pojem enkaustika znamená „vpalování“ – po dokončení malby se malba vpalovala k podkladu.
etážový štít
Jde o zdivo zakrývající střechu a iluzivně navyšující stavbu. Etážový štít je členěný římsami.
Europa Nostra
Mezinárodní federace pro kulturní dědictví, která vznikla v roce 1963. Federace společně s Evropskou unií každoročně udílí Europa Nostra Awards – cenu za nejlepší postupy v oblasti památkové péče. Získala ji též společnost GEMA ART GROUP, a. s., a to v roce 2002 za příkladné restaurování areálu Valdštejnského paláce v Praze.
faseta
Šikmá rovinná ploška.
faksimile
Velice přesné napodobení originálu, většinou starých tisků nebo rukopisů.Balustrová kuželka je malý tvarovaný kamenný nebo dřevěný sloupek s kruhovým, čtyřúhelníkovým nebo víceúhelníkovým průřezem nesoucí parapet, attiku nebo zábradlí schodišť.
fasáda
Z francouzského „face“, tedy tvář, líc; vnější stěna budovy a její konečná úprava.Řada balustrových kuželek.
falc
Opevněné sídlo panovníka, jakýsi předstupeň hradu. Jednalo se o sídlo dočasné, které si budoval panovník ve Svaté říši římské v raném středověku. Většinou se zde nachází palác s reprezentativními prostory a zásobárnami.
fazetové sklo
Typ skla se specifickým opracováním hran, které jsou upraveny pod určitým úhlem a poté vyleštěny.
fermež
Též fermežový nátěr. Produkt získaný technologickými úpravami lněného oleje za užití oxidu olova a manganu. Fermež se přidává jako přísada do olejových nátěrových barev. Lze ji také užít ke zvýšení životnosti a odolnosti dřeva. Dřevo se tak může fermežovat, tzn. několikrát po sobě se do dřeva aplikuje nejprve horká a poté chladná fermež.
fermežování
- Napouštění dřeva fermeží za účelem prodloužení životnosti materiálu;
- užití závěrečného laku na obrazu, který slouží ochraně malby.
feston
Dekorativní prvek, malovaný nebo častěji plastický, štukový, představující zavěs z listů, květů, případně ovoce, propletený nebo zakončený stuhou.
fabion
Též vouta, čtvrtválcový prostor mezi stropem a stěnou.
fiála
Štíhlý osmiboký či čtyřboký sloupek, který dekorativně zakončuje pilíře opěrného systému, vimperky, archy (gotické oltáře), chrámové lavice apod. Fiály jsou na hranách zdobeny kraby, vrchol je obyčejně zakončen křížovou kytkou a poupětem. Fiály jsou typickou ukázkou gotické architektury.
fládrování
Zvýraznění přirozeného povrchu dřeva kresbou nebo barvou.
fluáty
Známé také jako fluorsilikáty; sloučeniny kyseliny křemičité, které je možné rozpustit ve vodě. Používají se primárně ve stavebnictví, kde slouží jako ochrana povrchu u cementových, betonových či mramorových ploch. Dokáží fungovat protektivně v podstatě u všech materiálů, ve kterých je jednou ze složek vápno.
freska
Pojem je odvozený z italského „al fresco“, tedy čerstvý. Jedná se o nástěnnou malbu do čerstvé (tedy ještě vlhké) omítky. Technika se užívala zejména v renesanci a baroku. Opakem je malba „al secco“, v tomto případě se jedná o nástěnnou malbu prováděnou do omítky suché.
fronton
Zdobný architektonický prvek zpravidla trojúhelníkového, segmentového či rozeklaného tvaru nad oknem (tedy suprafenestra) či portálem (supraporta). Je to štítový nástavec, umístěný zpravidla nad portikem, oknem nebo portálem.
funerální umění
Umění vztahující se k pohřbívání a smrti, např. plastiky na hrobkách apod.
fungicidy
Chemické přípravky používané k hubení plísní a hub. V restaurátorské praxi se fungicidů užívá taktéž jako preventivního prostředku.
funkcionalismus
Architektonický styl kladoucí v prvé řadě důraz na funkci, ne na formu. Jedná se tak o strohé účelové budovy. Styl se uplatňoval v průběhu 20. až 70. let 20. století. Mezi české architekty funkcionalismu patří Bohuslav Fuchs, Bohumil Sláma nebo Pavel Janák a mezi typické funkcionalistické stavby u nás budova obchodního domu Baťa na Václavském nám., Müllerova vila, budova Českého rozhlasu na Vinohradské třídě, Veletržní palác.
girlanda
Nebo také věncoví; ozdobný závěs aranžovaný z květin, větví nebo ovoce, někdy doplněný stuhami, kterým se od starověku zdobily budovy, oltáře a náhrobky ke slavnostním příležitostem.
geison
Okapní deska.
glazura
a) Povrch keramického výrobku tvořený speciální skleněnou hmotou;
b) závěrečná lesklá a průsvitná malba aplikovaná na obrazy.
gloriet
Drobná stavba v parku, vyhlídkovém místě, často též v lázních nad léčebnými prameny. Gloriet mívá kruhový půdorys, je zděný a doplněný sloupovým loubím. Na rozdíl od altánů se zde nachází sochařská výzdoba, která oslavuje určité mytologické či historické hrdinské činy – název „gloriet“ je odvozen od francouzského slova „gloire“, tedy sláva. K největším a nejznámějším stavbám tohoto druhu bezesporu patří gloriet v parku vídeňského zámku Schönbrunn.
gloriola
Typ svatozáře. Svatozáří se rozlišuje několik typů:
- gloriola (nimbus) – světelný kruh kolem hlavy či nad hlavou;
- čtvercový nimbus – svatozář kolem hlavy ve tvaru čtverce. Tímto typem svatozáře se označovaly žijící osoby;
- gloriola s křížem – vyskytuje se pouze okolo hlavy Boha – Otce, Ježíše Krista či Ducha svatého (holubice). Vedou z ní tři paprsky ve tvaru kříže;
- aureola – kruhovitým tvarem připomíná gloriolu, ale shluk paprsků vychází z celé postavy svatého;
- mandorla – svatozář podobná aureole, paprsky vycházejí z celého těla světce, nemá však kruhovitý, nýbrž protáhlý, mandlovitý tvar.
gema
Drahý kámen s rytým obrazem.
glutolína
Přípravek k fixaci barvy.
gotika
Umělecký sloh, který po roce 1230 vystřídal na našem území architekturu románskou a trval až do tzv. vladislavské (pozdní) gotiky do počátku 16. století. K typickým znakům gotiky patří vertikalita, lomený oblouk a složitý opěrný systém zdobený fiálami s kraby a kytkami, uplatňují se velké okenní otvory s vitrážemi. Mezi charakteristické dekorativní a architektonické prvky patří trojlaločné oblouky, plaménkové (flamboyantní) motivy, větvoví, tordování, vřetenové schodiště. Významnými gotickými památkami na našem území jsou chrám sv. Víta na Hradě, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, kostel sv. Václava na Zderaze v Praze, kostel sv. Bartoloměje v Kolíně, hrad Křivoklát, Karlův most či kamenný most v Písku.
grotta
Uměle vytvořená jeskyně či výklenek, která se často stavěla v renesančních a barokních zahradách či v přízemí zámků. Byla často zdobena krápníkovou omítkou, různými lasturami, drobnou plastikou, kamínky apod. Grottu lze nalézt např. v areálu zámků Ploskovice, Lednice, Kroměříž nebo ve Valdštejnské zahradě v Praze.
gryf
Bájné zvíře, jehož kult je spjat se starověkým kmenem Skythů (7. století př. n. l.). Gryf byl zobrazován jako zvíře s orlí hlavou, křídly a pařáty, které má tělo lva. Byl častým uměleckým motivem v románském slohu a v období renesance.
hydrofobizace
Vodoodpudivá vrstva, někdy též zvaná impregnace.
hydrofobizace stavebních materiálů
Čím více se kamenný materiál projevuje jako porézní, tím intenzivněji nasakuje vodu. Voda v hornině vlivem změn teploty mrzne a následně roztává, což způsobuje poškození kamene. Voda je taktéž transportérem vodorozpustných solí, které se značně podílejí na korozi kamene. Hydrofobizace je tedy nutným prostředkem k ochraně kamene. Před započetím hydrofobizace je nutné přistoupit k očištění povrchu od nečistot i biogenních činitelů. Hydrofobizační prostředky se mohou aplikovat nátěrem, postřikem, ponořením objektů.
hlavice
Vrchní prvek sloupu nebo pilastru.
chór
Většinou totéž co presbyterium.
chrlič
Jakýsi předchůdce okapů. Chrliče sloužily k odvodu dešťové vody, aby voda stékající ze střech neporušila zdiva stavby. Chrliče v období antiky měly podobu lví hlavy, v gotice se ztvárňovaly jako děsivě vyhlížející zvíře, pitvořícího se člověka či nestvůru. V renesanci a baroku se chrliče tepaly většinou z mědi do podoby draků, kterým vytékala dešťová voda z úst.
chronogram
Jedná se o letopočet zobrazený pomocí římských číslic uvnitř textu, který nachází na architektuře, památníku apod. Písmena, která jsou zároveň římskými číslicemi, jsou v textu zlatě či jinak zvýrazněny. Jejich součet dá dohromady rok, kdy dané dílo vzniklo.
chrýselefantína
Sochařská technika pocházející ze starověkého Řecka, kombinuje zlaté prvky (roucho, vlasy apod.) a slonovinové prvky (ruce, tvář, nohy) na dřevěném jádře.
ikonografie
Vědní disciplína, která spadá do teorie dějin umění. Zabývá se interpretací uměleckých vyobrazení, jako je výklad mytologie, biblických motivů apod. Název je odvozen z řeckých slov „eikon“ (obraz) a „graphen“ (popis), doslovně tedy „popis obrazu“.
iluzivní malba
Nástěnná malba, která vzbuzuje pocit trojrozměrnosti, skutečnosti.
impregnace
Nasycení porézních materiálů speciálními chemickými či přírodními látkami kvůli ochraně a zpevnění. Existuje několik způsobů provedení impregnace, mezi nejčastěji užívané patří postřiky, nátěry, injektáže. V případě menších objektů je možné celkové ponoření do impregnačního roztoku.
infračervená reflektografie
Jedna z nedestruktivních metod průzkumu spodní vrstvy obrazu, kterou se dají zjistit podkresby, podmalby, přemalby obrazu nebo přítomnost lakových a jiných vrstev.
inkarnát
Odstín v malbě připomínající barvu lidské pleti, kterou malíř speciálně připravuje pro tyto účely.
intarzie
Obraz vytvořený vykládáním a lepením dřevěných dýh různých barev. V baroku se pro vykládání často používala též slonovina, perleť, želvovina, kovy apod. Intarzie se nejčastěji užívala pro vykládání podlahy nebo nábytku.
injektáž
Vstřikování, vhánění zpevňovací směsi pod tlakem do nějaké hmoty, konstrukce ap.; injektování – injektáž zdiva a trhlin.
intonako
Svrchní omítková vrstva, která je nanášená na hrubší podklady.
insekticidy
Prostředky na hubení hmyzu. V oboru restaurování se používají zejména k hubení dřevokazných škůdců.
inkrustace
Plošná výzdoba spočívající v kombinaci různých materiálů pokrývajících povrch objektů. Označuje se tak výzdoba architektury i výzdoba nábytku a dalších výrobků uměleckých řemesel.
judaismus
Židovské náboženství, tento pojem byl zaveden v 19. století.
kalvárie
Umělecké ztvárnění ukřižování Ježíše Krista. Na obrazech i plastikách kalvárie je Kristus zpodobněn na kříži, pod ním se nachází Panna Marie a sv. Jan Evangelista. V některých případech jsou součástí kalvárie klečící Máří Magdaléna a ukřižovaní lotři Dismas a Gestas. U paty kříže Ježíše Krista se nachází lebka Adama jako odkaz vykoupení prvotního hříchu.
Karstenova trubice
Restaurátorská pomůcka, jíž se během prací měří stupeň nasákavosti hornin, omítek apod.
kartuš
Plocha na stěnách, která je orámovaná zdobným, ornamentálně ztvárněným okrajem. V ploše bývá obvykle text.
kanelura
Jednotlivý svislý žlábek dříku sloupu či pilastru. Sloup či pilastr pokrytý kanelurami je označován jako kanelovaný sloup nebo kanelovaný pilastr.
karyatida
Socha ženy plnící nosnou nebo jen dekorativní funkci sloupu v architektuře. Název vznikl podle výročních slavností ve starověkých Karyai, při nichž ženy tančily s košíky na hlavě.
kasein
Protein v mléce, který se užívá k propojení nástěnné malby.
katedrála
Též dóm; gotický kostel s více loděmi a chórem zakončeným věncem kaplí. Kolem hlavního oltáře obíhá ochoz, nad kterým se nachází tzv. vysoký chór s okny. V některých případech je po obvodu hlavní lodi vystavěn úzký ochoz zvaný triforium. Dalším znakem katedrální stavby je propracovaný opěrný systém přenášející tlaky stavby, složený z opěrných pilířů a opěrných oblouků.
kazatelna
Vyvýšené místo v kostele, odkud farář kázal během mše. Kazatelny bývají zdobně ztvárněné, opatřené stříškou, s přístupem po schodech. U orientovaného kostela se kazatelna obyčejně nachází na severní straně hlavní lodi.
kazetování
Typ členění stropu do tvarů kazet. Může se jednat o iluzivní malbu nebo o dřevěné kazety.
kijor
Rituální židovské umyvadlo na mytí rukou.
klasicismus
Umělecký směr, který hledal inspiraci v umění antického Řecka a Říma. Začíná se rozvíjet na konci 18. století, kdy jsou ve slohu patrné ještě prvky doznívajícího baroka. V první polovině 19. století se intenzivně profiluje do čistší antické podoby, tzv. empíru. Ke klasicistním památkám v České republice patří letohrádek Kinských (Musaion) v Praze, zámek Kynžvart nebo zámek v Teplicích.
klenák
Stavební dílec, kterým se vyzdívá klenba. Klenák uprostřed klenebního oblouku bývá často zdůrazněn či jinak dekorativně zpracován.
klenba
Funkční architektonický prvek uzavírající horní část prostoru, která nese a převádí tlaky. Existuje řada druhů kleneb.
klenební žebra
Architektonický článek v místě střetu klenebních ploch, který převádí tlaky kleneb do podpor.
kletování
Technika užívaná k uhlazení omítky, rozvíjela se zejména od renesance. Kletovaná omítka – hlazená omítka.
kněžiště
Místo v kostele, kde se nachází hlavní oltář; také presbyterium, chór, závěr. Kněžiště bývá od ostatních prostor oddělené ohrazením čí vyvýšením.
kolumbárium
Místo určené k ukládání uren.
kordonová římsa
Neukončuje, pouze horizontálně průběžně člení fasádu. Většinou jde o římsu mezipatrovou.
kontrasgrafito
Inverzní verze sgrafita.
konzervant
Přírodní nebo syntetická chemická látka přidávaná do produktů, aby zabránila nežádoucím chemickým přeměnám nebo rozkladu mikrobiálním působením.
konzervace
Úprava látek a předmětů napomáhající jejich ochraně před zkažením, zničením.
konsolidanty
Zpevňovače silikátových materiálů.
konsolidace kamene
Konsolidace probíhá vpravením konsolidantu (zpevňujícího prostředku) do narušené struktury kamene. Tímto procesem se prodlužuje životnost kamene.
konstruktivismus
Umělecké hnutí založené v Rusku kolem roku 1915, největší rozvoj však zaznamenalo po Velké říjnové socialistické revoluci. Konstruktivismus se uplatňoval zejména v architektuře. Má mnohé shodné rysy se západoevropským funkcionalismem. Vyznačuje se jistou strohostí a účelností budov. Od funkcionalismu se liší zejména větším využitím vertikality a důrazem na technické prvky. Mezi konstruktivistické stavby se řadí např. kostel sv. Václava v pražských Vršovicích.
konvent
Církevní komunita řeholníků určitého kláštera.
konvikt
Z latiny lze termín přeložit jako „život ve společenství“. Jedná se o obydlí skupiny lidí se stejnými duchovními názory a programem.
konzervace kamene
Proces, během kterého konzervátoři odstraňují vzniklá poškození kamene a snaží se eliminovat jejich příčiny. Konzervace kamene má několik fází. Povrch kamene je nejprve očištěn vhodně zvoleným způsobem, díky čemuž nedochází k úbytku kamenné hmoty. V případě nutnosti se poté provádí odsolení kamene za užití mokrých obkladů, do nichž pronikají rozpuštěné soli z kamene. Potom následuje konsolidace (zpevnění) kamene speciálními prostředky.
konzola
Konstrukční prvek, který slouží k podpoře dalšího stavebního dílu. Konzoly vystupují ze stěny, aby nesly žebro, sochu, římsu, balkon apod. Bývají rozličně tvarově ztvárněné či zdobené (mívají tvar jehlanu, voluty, římsy).
korunní římsa
Římsa pod střechou.
kopály
Skupina přírodních pryskyřic, které slouží k přípravě olejových obrazových laků.
kopule
Klenba vytvořená polovinou kulové plochy. Skládá se z několika částí:
- pandativ (pendativ) – klenební prvek pod samotnou kopulí, který slouží k převedení tvaru kopule;
- tambur (buben) – útvar vložený mezi pandativy a vlastní kopuli, většinou se v těchto místech nacházejí okna.;
- vlastní kopule;
- lucerna – oválný útvar, který nasedá na kopuli, většinou s okny prosvětlujícími vnitřní prostor;
- okulus (oko) – v předrenesančním období a zvláště v antice tvořil zakončovací článek kopulovité stavby bez přítomnosti lucerny (např. římský panteon). Jednalo se o okno, které sloužilo k vrchnímu osvětlení interiéru.
koroze
Poškození kamene. Poničení a následný rozpad hornin je způsobený procesy, jako jsou změna teploty a vlhkosti (tzv. fyzikální činitelé), rozrušování vlivem znečištění ovzduší, porostem v podobě mechů, lišejníků a řas či znehodnocení trusem ptáků (tzv. chemičtí činitelé).
koroze kovů
Poškození kovů. Kovy reagují na působení kyslíku tím, že se jejich povrch pokryje vrstvou kovového oxidu. Každý typ kovu projevuje různou míru odolnosti vůči korozi. Nejméně náchylné jsou zlato a stříbro, nejvíce zinek a železo.
kostní klíh
Klíh živočišného původu, se kterým se pracuje za tepla. Jedná se o tradiční techniku používanou již ve středověku. Toto lepidlo organického původu se používá zejména na lepení dřeva (nábytek, hudební nástroje).
kulturní památka
V Česku nemovitá nebo movitá věc, případně jejich soubor, který za kulturní památku vyhlašuje Ministerstvo kultury ČR podle zákona České národní rady o památkové péči.
kuželka
Malý tvarovaný kamenný nebo dřevěný sloupek s kruhovým, čtyřúhelníkovýým nebo víceúhelníkovým průřezem nesoucí parapet, attiku nebo zábradlí schodišť; zvaný též balustra. Řada balustrových kuželek tvoří balustrádu.
kladí
Též břevnoví; vodorovný překlad nesený podporami (sloupy či pilíři, případně pilastry). Obvykle se tak označuje prvek klasické řádové architektury, která se vyvinula ve starověkém Řecku jako stylové ztvárnění principu podpory a břemene.
krab
Zdobný prvek na hranách fiál.
krakeláž
Drobné praskliny v horní vrstvě (tzv. kraky, krakely nebo krakelury) vzniklé v důsledku stárnutí malby.
krakorec
Kamenný nosný článek vodorovně vysunutý ze zdiva, nesoucí zpravidla arkýř, prevét či ochoz.
krovy
Konstrukční část střechy, která na sobě nese střešní krytinu. Krov se skládá z řady svislých a vodorovných článků: hřeben/slemeno, krokev, hambalek, sloupek, ondřejský kříž, pásek, vaznice, pozednice, námětek, vazný rám.
kruchta
Tzv. hudební kůr, vyvýšená tribuna v kostele, kde se nachází varhany či pěvecký sbor. Kruchta je nejčastěji umístěna naproti hlavnímu oltáři.
krůpějová omítka
Vzniká stékáním malty řidší konzistence po povrchu.
krusty
Krusty, tedy vrstvy o různé mocnosti, jsou častým jevem vznikajícím na kamenných prvcích architektury. Jsou výsledkem usazenin prachu, sazí, zbytků živých organismů i dalších organických a anorganických látek a sloučenin. Kámen, který se nachází pod povrchem krusty, je náchylnější ke korozi. Důvodem je vysrážení vody s vodorozpustnými solemi pod krustou, což horniny rozrušuje. Krusty mají většinou šedou až černou barvu, krusty se sádrovcem mohou být bílé, šedé či hnědočervené.
krypta
Původně podzemní tajná chodba, od raně křesťanského období se tento pojem užíval pro soustavu hrobů v katakombách, později pro hrob mučedníka či církevního hodnostáře umístěný v kostele pod chórem. Největší rozmach výstavby kostelních krypt spadá do románského období.
křížení
V architektuře se toto označení užívá pro průnik hlavní lodi s lodí příčnou (transeptem). Křížení se nejčastěji vyskytuje u gotických katedrál, renesančních a barokních kostelů. V gotickém období se nad křížením stavěla věž kostela, v renesanci a baroku kopule.
kubismus
Umělecký styl, který byl převzat z francouzského malířství do architektury a designu. Kubismus v architektuře se téměř výlučně uplatňoval v českých zemích. Směr se rozvíjel zejména v prvních třech dekádách 20. století. Ve 20. letech je již silně ovlivněn nastupujícím surrealismem. K české kubistické architektuře patří Dům U Černé Matky Boží v Celetné ulici, Hoffmanova vila v Bubenči, Učitelské domy v ulici Elišky Krásnohorské v Praze.
kytka
Zdobný prvek na vrcholu fiál.
kvádrování
Povrchová úprava omítky tak, že se napodobí a zevně naznačí skladba zdiva, jako by byla z kvádrů.
kyma
Vodorovný architektonický prvek starořecké architektury ve tvaru vlny. Kyma je česky nazýváno též karnýs.
lapidárium
Soubor kamenných prvků a soch (často fragmentů) z památek, které jsou společně uložené na jednom místě, např. v muzeu, prostoru kláštera apod.
lavabo
Kamenné liturgické umyvadlo.
lazurový nátěr (lazura)
Svrchní nátěr, který se nanáší až po zaschnutí spodní vrstvy barvy. Lazura je řídké konzistence a téměř průhledná. Lazurní transparentní vrstva společně se základní barvou dodají malbě nové odstíny, případně vyšší barevnou intenzitu.
listovec
Průběžný (pásový) ornament – pás listů.
lizéna
Svislý plochý pásovitý architektonický dekorativní článek členící fasádu. Na rozdíl od pilastru nemá hlavici ani patku.
luiséz
Luiséz či luisézní styl je součástí klasicistního slohu, který se zformoval na dvoře krále Ludvíka XVI., tedy v letech 1774 až 1792. Vyznačuje se dekorativními motivy vavřínů a rostlin, starořeckým stylem ve tvaru pravoúhlých meandrů.
luneta
Též kuklice; půlkruhová výseč s vodorovnou základnou. Prostor výseče je vyplňován malbou či sgrafitem.
malta
Směs vody, písku, vápna, popřípadě cementu, která slouží jako pojivo zdí nebo jako omítková hmota. Existuje několik typů, mezi nejčastěji používané patří:
- malta vápenná: směs hašeného vápna, vody a písku. Není vhodná do příliš vlhkého prostředí, kde hrozí její poškození a vypadávání. Dle poměru písku a vápna se rozlišuje vápenná malba mastná s vyšším obsahem vápna a vápenná malba hubená s vyšším obsahem písku;
- malta cementová: směs písku, cementu (tedy látky vyráběné pálením vápenců, jílů hlín a břidlic) a vody, používá se zvláště ke stavbě cihlového zdiva;
- malta vápenocementová: vápenná malta s přísadou cementu, lze ji použít i ve vlhkém prostředí.
matrice
Forma s negativním tvarem výrobku sloužící k tváření materiálu, rozmnožování apod.
maskaron
Druh dekorativního prvku; kamenná či štuková maska – reliéf lidského obličeje.
mauzoleum
Název byl odvozen od správce jedné ze satrapií Perské říše, Maussolea (4. století př. n. l.), jehož tělo bylo pochováno v mohutné stavbě čtvercového půdorysu s pyramidovým zastřešením v Halikarnassu (dnešní Bodrum v Turecku). Termín se užívá pro monumentální stavby, které slouží k uložení ostatků.
meandr
Průběžný (pásový) ornament, nazvaný podle klikatého toku řeky Maiandros
minerální stěrka
Silikátové hmoty užívané k hydroizolaci.
mixtion
Základní nátěr pod plátkové zlato. Mixtion je speciálně upravený, silně lepivý lněný olej.
monolitická železobetonová konstrukce
Stavba zhotovená pouze ze železového betonu. Tento materiál je vhodný ke stavbě především ze statického hlediska.
mozaika
Typ dekorace vzniklé složením kousků kamenů, skel, kovů či dřeva. Rozlišují se mozaiky balotinské, tvořené ze skla, dále benátské, které se vyznačují tím, že se jednotlivé kousky skládají v libovolný obrazec.
mramor
Krystalický vápenec, hornina vznikající metamorfózou vápenců. Mezi hlavní vlastnosti mramorů patří nízká pórovitost spojená s nízkou nasákavostí vody. Je však poměrně málo odolný vůči chemickým vlivům.
mramor umělý
Též stucco lustro; štuková náhrada přírodního mramoru uplatňovaná v historické architektuře od 17. do 19. století. Umělý mramor se používá jako vnitřní, velmi kvalitní, trvanlivá sádrová omítka. Vyleštěný povrch má vzhled přírodního mramoru, nemá však spáry a na omak není chladný. Mezi výhody umělého mramoru patří jeho vysoká odolnost a stabilita, vydrží několik století.
mušlák
Též mušlový vápenec; typ vápence obsahující zbytky vápenných schránek, skořápek apod. Používá se ve stavebnictví i v sochařství.
nutové pole
Kvádrovitě členěná fasáda.
nákolník
Architektonický detail vnější části portálu, většinou umístěný v jeho spodní části.
nartex
Krytá předsíň na západním průčelí některých kostelů. Původně se jednalo o prostor v raně křesťanské bazilice vyhrazený pro dosud nepokřtěné.
nika
Výklenek tvaru půlválce, většinou ve zdivu budovy. Místo je často určeno pro sochu. Niky mají zejména dekorativní význam, člení velké plochy architektury.
obrtlík
Otočné kování, kterým se otevírají a zajišťují okna či dvířka.
odrezení
Odstranění rzi se může provádět mechanickou či chemickou cestou. Pro tento účel se jako odrezovač často užívá roztok kyseliny fosforečné. Pro větší plochy se používá speciální odrezovací pasta složená z kyseliny fosforečné, destilované vody a dalších speciálních látek. V restaurátorské praxi lze použít i bezoplachový odrezovač na bázi taninu (přírodní sloučenina).
oktogon
Centrální stavba na půdorysu osmiúhelníku.
omítka
Vrchní krycí vrstva, kterou se pokrývají zdi a stěny, především cihlové. Omítka vytváří rovný a hladký povrch svislých stěn a stropů. Zakrývá nerovnosti zdiva a vestavěné instalace (elektroinstalace, vodovodní nebo odpadní potrubí). Povrch omítky se dále zušlechťuje nátěrem, malbou nebo obkladem. Běžné omítky se zhotovují z malty. Malta se může připravit přímo na staveništi smícháním vody s vápnem, pískem, případně cementem. Stěny z tvrdých cihel, bez omítky, se označují jako režné zdivo.
opěrák
Opěrný pilíř, část opěrného systému.
opěrný oblouk
Část opěrného systému.
opěrný systém
Slouží k přenášení tlaku klenby a váhy střechy. Tlak se tak rozdělí do jednotlivých opěrných pilířů a oblouků vysunutých mimo vlastní stavbu. Opěrný systém je tvořen opěrnými pilíři (opěráky) a opěrnými oblouky, zvláště u gotických katedrál bývá bohatě dekorován fiálami s kraby a kytkami, stříškami, bosážovou armaturou apod.
opuka
Usazená hornina bílé, žlutavé či světle šedé barvy, která byla hojně užívaná zvláště v románském období. Nevýhodou opuky je její silná poréznost, vlivem které snadno nasákne, drží vodu a následně snadno praská. Opuka proto není vhodným stavebním materiálem ve vlhkém prostředí.
orientovaný kostel
Kostel, jehož kněžiště (presbyterium) s hlavním oltářem je vystavěné na východní stranu. Odvozené ze slova „orient“, tedy místo na východě.
ostění
Orámování dveří nebo oken.
oslí hřbet
Typ oblouku u vstupních portálů. Často se objevuje v renesanční a barokní architektuře, stejně jako v islámském a byzantském stavitelství.
památková zóna
V České republice typ památkového území, tedy krajinného celku, kterému je vyhláškou ministerstva udělen zvláštní status se zvýšenou památkovou ochranou. Jde o nižší stupeň ochrany než památková rezervace.
pačok
Vápenné mléko, tedy hašené vápno a voda. Tyto složky se užívaly jako pojivo barev u nástěnné malby. Pačok slouží i k bílení místností nebo se používá jako dezinfekce interiéru.
papírmašé
Speciální hmota vytvořená z drceného papíru, lepidla, vody, případně mouky. Hmota má široké spektrum využití.
panteon
Původní význam zahrnoval typ centrální stavby zaklenuté kopulí v antickém Římě. Místo bylo určené všem bohům, nechal jej vystavět v 1. století př. n. l. Marcus Vipsanius Agrippus, zeť císaře Augusta. Pojem se postupně vžil pro stavbu určenou k uctění významné osobnosti. Někdy se panteonem označuje místo posledního odpočinku významné osoby, termín tedy získává stejný obsah jako pojem mauzoleum.
patinování
Změněný povrch předmětů, způsobený dlouhodobým vystavením vlivu ovzduší, vody apod. nebo jen dlouhodobým užíváním, se na ozdobných a uměleckých předmětech z mědi, bronzu a stříbra nebo na fasádách vytváří i uměle tzv. patinováním.
patina
Film zelené až tmavě hnědé barvy, který se tvoří na povrchu měděných či bronzových předmětů. Patina slouží jako jakási přirozená ochrana proti korozi kovu.
patka
Spodní prvek sloupu nebo pilastru.
palmety
Prostor mezi zdí a příkopem před samotnými středověkými hradbami. Tento prostor chránila tzv. parkánová zeď.
parkán
Prostor mezi zdí a příkopem před samotnými středověkými hradbami. Tento prostor chránila tzv. parkánová zeď.
pekování
Úprava staré omítkové vrstvy před nahozením nové. Stará omítka je poseta tzv. peky, tedy drobnými jamkami, díky kterým nově nanášená omítka lépe drží.
pemrlování
Způsob úpravy povrchu kamene, touto technikou získá povrch vzhled ručního opracování. Permlování se provádí speciálním nástrojem zvaným pemrlice, opatřeným jehlanovými hroty nebo břity.
penetrace
Ochranný nátěr pronikající do hloubky daného podkladu.
petrifikace
Zpevňování narušených částí dřeva nebo kamene. Petrifikace je prováděna vpravením (injektáží) speciálních zpevňujících prostředků do postiženého místa.
petrografický průzkum
Provádí se vždy před započetím restaurování či konzervace kamene. Z petrografických průzkumů se zjišťují informace o typu kamene, chemické složení horniny a identifikace původu kamene. Dalšími průzkumy se může zjišťovat stupeň degradace, způsoby povrchových úprav z předchozích restaurátorských zásahů a fyzikální vlastnosti kamene.
perlovec
Druh zdobené římsy.
piaristé
Řád zbožných škol založený roku 1617 Josefem Kalasanským (1556–1648). Hlavní náplní řádu je vzdělávání a učitelská činnost. Centrem piaristů v českých zemích byl klášter v Příboře či piaristická kolej v Kosmonosích.
pigmenty
Některé z pigmentů se užívají od pravěku dodnes. Jedná se o minerální pigmenty, které se během restaurátorských zásahů používají velmi často kvůli docílení vhodných barevných retuší. Krom přírodních pigmentů se v současné době vyrábějí i pigmenty umělé.
pískovec
Typ usazené horniny rozličné barvy (tmavě šedé, žluté, načervenalé, hnědé), která se skládá z jednotlivých zrnek. Dle velikosti zrn se pískovec dělí na jemnozrnný, střednězrnný a hrubozrnný. Nejodolnějším typem pískovce je tzv. arkóza, zpevněná a odolnější hornina často užívaná ve stavebnictví již od vrcholného středověku, kdy nahradila opuku. Arkóza se taktéž používá jako příměs do betonu.
pilíř
Nosný prvek, sloup.
pilastr
Reliéfní plastický architektonický prvek klasické řádové architektury, který připomíná sloup, je však plochý a má pouze dekorativní účel. Vystupuje ze stěny a na rozdíl od lizény je opatřen patkou a hlavicí.
plastika
Skulptura; jakékoliv sochařské dílo (socha či reliéf).
plátkové zlato
Zlato, které je roztepáno na slabé jemné pláty, jež se užívají k pozlacení různých typů artefaktů, částí soch, architektury apod. Plátkové zlato má obvyklou ryzost 24 karátů – tzv. ryzí zlato. V restaurátorské praxi se používají i zlata nižší ryzosti: zlato dukátové se 23 karáty, zlato růžové s 22 karáty, zlato zelené s necelými 17 karáty a zlato bílé se 12 karáty.
pletenec
Druh zdobené římsy.
plintus
Čtvercová deska pod patkou sloupu.
polimentové zlacení
Typ zlacení za užití plátkového zlata či stříbra na podklad zvaný poliment. Poliment může být červený, žlutý, šedý, zelený, černý. Nejčastěji se používá zlacení na červeném podkladu, který po leštění achátem vykazuje značný stupeň lesklého vzhledu. Pro matný vzhled se užívá polimentu žlutého.
politura
Povrchová úprava dřeva šelakem (lesklým lakem).
polychromie
Vícebarevné barvení soch, případně dalších artefaktů. Opakem je monochromie, barvení za užití pouze jednoho odstínu barvy.
poprsník
Podokenní nebo nadokenní poprsník, zdobný prvek fasády.
portál
Architektonicky a umělecky zdůrazněný vchod nebo vjezd do objektu. Bývá plasticky orámovaný, v horní části se nachází tympanon s reliéfem. Zvláštním druhem je tzv. ústupkový portál nálevkovitého tvaru, stavěný především v románském a raně gotickém období, jehož plochu tvoří většinou řada subtilních sloupků.
portikus
Otevřená sloupová hala, předložená hlavnímu vstupu do budovy.
pozlacení
Zlatá povrchová vrstva.
prejz
Pálená střešní krytina, která se skládá ze dvou částí: korýtka (spodní část) a kůrky (vrchní část).
presbyterium
Prostor, kde se v kostele nachází hlavní oltář, od lodi je často oddělený tzv. triumfálním obloukem. Pro presbyterium se též užívá název kněžiště či apsida (románská architektura).
provazec
Druh zdobené římsy.
průzkum restaurátorský
Probíhá u památkové chráněných objektů, aby se zjistily původní vzhled, materiály, barvy atd., dle dochovaných částí a odebraných vzorků. Ty se mohou podrobit např. stratigrafické analýze, analáze obsahu solí apod.
průčelí
Fasáda, venkovní stěna stavby.
pryskyřice
Sloučeniny přírodního nebo syntetického původu, které se užívají jako součást plniva do tmelů či barev. Přírodní pryskyřice jsou produktem stromů (obzvláště jehličnanů), ze kterých tyto látky rozpuštěné v silicích vytékají. Mezi přírodní pryskyřice, kterých se hojně užívá v oblasti restaurování, patří:
- kalafuna: získává se z borovic, jedlí či modřínů, užívá se při výrobě laků, bývá součástí přípravků používaných při rentoalážích;
- damara: získává se z damaroně bílé rostoucí v Indonésii a na Filipínách, přidává se do barev a voskových tmelů, používá se při rentoaláži;
- mastix: pryskyřice ze stálezeleného stromu řečíku lentišku vyskytujícího se v oblasti Středozemního moře, využívá se do laků, kterými se ošetřují obrazy;
- sandarak: získává se z jehličnatého stromu sandaraku vyskytujícího se v severní Africe, v oblasti Středozemního moře a v mírném pásu Austrálie, používá se jako příměs do olejových laků na obrazy;
- dračí krev: pryskyřice z plodů rotangu dračího, případně dračince afrického, používá se jako příměs do zlatých laků.
Z průmyslově vyráběných pryskyřic se nejvíce užívají:
- pryskyřice alkydová: přidává se do laků či podkladových nátěrů na plátno, dále do uměleckých barev;
- epoxidové pryskyřice: mohou se plnit práškovými plnivy, hojně se používají k dotmelování a doplnění chybějících částí daného restaurovaného prvku, dále společně s kovovým práškem k vytváření různých kovových kopií (zbraní aj.), s pilinami slouží ke konzervaci dřeva, nejvíce se však užívají k doplnění chybějících kamenných částí;
- pryskyřice močovinoformaldehydové: v restaurování se užívají po smísení s dřevitou moučkou k lepení předmětů či jako alternativa ke spárovému tmelu;
- pryskyřice polyesterové: mají v restaurování poměrně široké pole působnosti – užívají se jako tmely nebo se z nich za užití různých plniv vytváří umělý kámen.
přípora
Podpůrný prvek, zejména gotického slohu, který přenáší tlak klenebních žeber. Přípory mají podobu polosloupku, který dosedá na konzolu, sokl nebo je veden až k podlaze.
pucolán
Italsky pozzolana, též pucolánový popel; jemný písečný sopečný popel využívaný od starověku jako hydraulické pojivo do malt a betonů. Jde o vulkanický hlinitokřemičitan. Byl objeven již v dobách starého Říma, v Itálii u města Pozzuoli na úbočí Vesuvu, později i na mnoha jiných místech.
purismus
Architektonický směr konce 19. století, který se snažil o tzv. slohovou čistotu i za cenu odstranění částí dalšího slohu, např. z původní gotické architektury odstraňoval pozdější barokní prvky. K nejvýznamnějším představitelům českého purismu patří Josef Mocker.
purkrabí
Správce hradu; původně se název užíval v období hradské soustavy pro vysokého úředníka zeměpanské správy.
putto
Též amoret; nahý chlapec podobný andílkovi, avšak bez křídel. Oblíbená dekorace barokního a rokokového slohu.
rajský dvůr
Prostranství sevřené čtyřmi křídly budovy kláštera. Dvůr bývá upraven jako zahrada se studnou.
rákosový strop
Vyskytuje se zejména u starých objektů, ve kterých se dříve dělaly dřevěné trámové stropy. Na trámy se ze spodní strany připevnilo dřevěné bednění. Jelikož by omítka sama o sobě na dřevěných deskách nedržela, na prkenné bednění se přidělal rošt z rákosu, který zastával jakýsi „přechodový“ můstek.
refektář
Označení pro klášterní kuchyni.
reliéf
Ozdobné sochařské dílo vystupující z plochy
- basreliéf: nízký reliéf, tvary vystupují z povrchu pouze jemně;
- hautreliéf: vysoký reliéf, který vystupuje zřetelně z plochy;
- glyptický reliéf: je naopak zapuštěný, figury jsou naopak zaryté do hloubky.
repase
Rozebrání, prohlídka a obnova určitého předmětu.
renesance
Název odvozený z italštiny v překladu znamená „znovuzrození“. Umělecký směr chtěl svou formou obnovit tradici antické architektury i vzdělanosti. V českých zemích se tento styl uplatňuje od konce 15. století do bitvy na Bílé hoře roku 1620, kdy je vystřídán barokem. Od doznívající gotiky se liší vodorovnou linií. Fasády bývají oživené sgrafitovými psaníčky, iluzivní malbou, hojně se objevují arkádové lodžie, zábradlí v podobě balustrády. Z dekorativních prvků převažuje antický listovec, vejcovec, perlovec, figurální výjevy často odkazují na antické dějiny. K renesančním památkám v České republice patří např. zámek Nelahozeves, Bechyně, náměstí v Telči či Belveder (Letohrádek královny Anny) na Pražském hradě.
rentgenografie
Nedestruktivní metoda průzkumu obrazů, díky níž se mohou zjistit nové poznatky o případných přemalbách a podmalbách. Metoda se užívá převážně pro obrazy pocházející z 19. století a ze staršího období.
rentgenová fluorescence (XRF)
Nedestruktivní metoda, která se využívá ke studiu a analýze všech druhů vzorků.
rentoaláž
Též dublování; kompletní restaurování malby na plátně, při kterém se staré narušené plátno podloží novým. Poté se obě plátna spojí vhodnými přípravky (vosky, pryskyřicí či klihem) a zažehlí.
retuš
Malá dodatečná oprava, zásah do vzhledu.
restaurování
Restaurování nebo restaurátorství je záchrana a odborné opravování uměleckých děl a starožitností. Umělec zabývající se touto činností se nazývá restaurátor.
restaurátorská licence
Pro provádění odborných restaurátorských prací je v ČR potřebné udělení licence se specializací.
rokoko
Umělecký směr, který lze charakterizovat dvěma způsoby: buď jako sloh, který následuje po baroku, nebo jako jednu z odnoží pozdního baroka. V českých zemích se uplatňuje zhruba v letech 1745 až 1780. Některé prvky plně splývají s barokem, rozdílem bývá větší zdobnost, detailnější a drobnější propracovanost prvků. Typickým znakem rokoka je tzv. rokaj, jedná se o nesymetrický hřebínkový ornament inspirovaný mušlí. K památkám s prvky rokoka patří interiér (refektář) Jezuitského profesního domu na Malé Straně či palác Kinských na Staroměstském náměstí v Praze.
románský cement
Vysoce hydraulické pojivo, které se připravuje pálením slínovců, tedy vápenců přirozeně obohacených o složku jílovitou.
rizalit
Středová nebo postranní část průčelí stavby, která z jeho líce vystupuje po celé výšce, a to až o hloubku jedné okenní osy.
rustika
Zdivo z velkých, na vnější straně neopracovaných nebo nahrubo opracovaných kvádrů. Rustika zdůrazňuje spáry mezi kameny, takže zdivo působí mohutným plastickým dojmem.
režné zdivo
Stěny z tvrdých cihel, bez omítky.
rollwerk
Spirálový ornament z dob manýrismu (16. století), často se užíval jako zdobný prvek kolem kartuší.
románský sloh
Středověký směr, který se uplatňoval zejména v průběhu 11. až 13. století. Typickým stavebním materiálem je kámen (opuka). K charakteristickým znakům románského slohu patří kvádříkové zdivo, valená klenba a úzká sdružená okna. Celá stavba působí dojmem tíhy a jakési těžkopádnosti. Sloh uplatňuje spíše umírněnou zdobnost, a to ve formě bobulí kolem portálů, obloučkových vlysů, pletenců a rostlinných motivů na hlavicích sloupů. K nejpočetněji dochovaným stavbám patří kostely, zejména rotundy. Mezi románské památky na našem území patří např. rotunda sv. Jiří na hoře Říp, rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě, rotunda sv. Martina na Vyšehradě, hrad Přimda na Tachovsku či původně románská falc v Chebu s dobře dochovanou kaplí sv. Martina, Uršuly a Erharda.
rotunda
Centrální stavba kruhového či polygonálního půdorysu s jednou či více apsidami. Bývá zaklenuta kopulovou či kuželovou střechou. Někdy k rotundě přiléhá hranolová nebo oválná věž. Rotundy jsou častým typem sakrální architektury románského slohu.
rozeta
Též růžice; ornamentální prvek, který vychází z tvaru růže. Nejčastěji je takto vytvořeno kruhové okno umístěné nad vstupním portálem stavby.
rozvilina
Typ dekorace složené z rozličných rostlinných motivů (květů, bobulí, listů). Rozviliny jsou většinou tvořeny do pásových ornamentů.
rula
Přeměněná hornina šedé, žlutavé nebo hnědé barvy. Rula poměrně rychle zvětrává, proto se jí jako stavebního materiálu užívá jen zřídka.
římsa
Horizontální pás vystupující z plochy zdiva. Původně měl technickou funkci, záhy nabyl funkce estetické. Římsa tak zdůrazňuje vodorovné členění konkrétní stavby.
sala terrena
Drobná, samostatně stojící stavba či prostor v přízemí paláce, který sloužil ke společenským událostem, zvláště v období renesance a baroka. Typickým znakem sala terreny jsou arkádové oblouky a bohatě zdobený interiér.
sádra
Sádra byla známá jako vynikající stavební materiál již Římanům. Přišli na to, že ji lze získat žíháním sádrovce při pouhých 300 °C. Řadíme ji mezi modelovací hmoty, otiskovací sádra patří k hmotám otiskovacím. Ze sádry se vyrábí interiérové i exteriérové prvky fasád, architektonické výzdoby.
salinita
Slanost; v restaurátorském oboru se tak označuje koncentrace či stupeň zasolení omítky, kamene apod.
sanace
Přijetí opatření k nápravě škod způsobených lidskou činností na krajině nebo majetku. Sanace je samotné odstranění příčin a následků způsobených škod.
sanační omítka
Sanační omítky působí na rozdíl od běžných omítek hydrofobně. Sanační omítky do sebe nepřijímají vlhkost v kapalné podobě společně s minerální solí, která by zdivo rozrušovala.
secese
Umělecký styl, který vznikl na konci 19. století. Mezi hlavní znaky secese patří ornamentálnost, geometrické prvky, barevnost, dekorativnost v podobě květů, listů, mozaiky a vitráže. K významným stavbám lze řadit Obecní dům či budovu České pojišťovny ve Spálené ulici v Praze.
separátor
Oddělovač, odlučovač.
sedlová střecha
Jednoduchý typ střechy složené ze dvou rovin, které se protínají v hřebenu střechy.
sgrafito
Malba na zdivu, hojně užívaná především v období renesance a neorenesance. Svrchní část dvouvrstvé omítky byla úmyslně škrábána na spodní část, čímž se docílilo iluze trojrozměrnosti.
silikát
Silikátový nátěr.
silikátová analýza
Metoda výzkumu, kterou se zjišťuje složení minerálů.
silikátová vnitřní malba
Typ malby na bázi křemičitanu draselného. Je určená pro interiéry, které jsou odolné vůči vodě. Zároveň propouští vodní páry.
síňové trojlodí
Též síňový prostor, stejnolodí nebo halový kostel; trojlodní kostel o stejné výšce lodí. Tento typ kostelů se staví zvláště od 14. století.
sirná játra
Polysulfid sodný, používá se k patinování povrchů z bronzu, slitin mědi.
sima
Nesený prvek.
stanová střecha
Střecha ve tvaru jehlanu nad čtvercem či polygonem.
stratigrafický průzkum
Předchází samotným restaurátorským zásahům. Provádí se separací jednotlivých vrstev, které tvoří sondy. Každá omítková a barevná vrstva pochází z jiné časové etapy.
střecha
Zakončovací prvek architektury. Existuje řada různých typů střech.
stříbření
Technologie nanášení povrchové stříbrné vrstvy.
stěrka
Materiál nanášený stíráním, vytváří zpravidla hladký povrch. V úpravě stěn jde o nejjemnější maltu, používá se hlavně v interiéru ke zhotovování nejhladších omítek, při opravách omítek a na podlahy.
styrenakrylátová disperze
Disperze se užívá do různých stavebních směsí, zlepšuje přilnavost k podkladu, odolnost proti vlhkosti i kyselým atmosférickým srážkám.
sufita
Podhled stropu.
supraporta
Ozdobný prvek barokní, rokokové a neoklasické architektury, umístěný nad branou, dveřmi.
suprafenestra
Ozdobný prvek barokní, rokokové a neoklasické architektury, umístěný nad oknem.
svorník
Kámen ve vrcholu či na dalším křížení žebrové klenby. Bývá různých tvarů se zdobným reliéfem.
synagoga
Židovská modlitebna.
šablona
Pomůcka, resp. mechanická předloha pro hromadnou průmyslovou výrobu více kusů stejného předmětu – používá se pro tažení profilů.
šambrána
Řidčeji též obálka; ozdobný architektonický prvek, který rámuje, a tím zdůrazňuje okna či dveře na vnější fasádě. Pro kamenné orámování, které není pouze dekorativní, se užívá název ostění.
šalování
Bednění z prken do vlhké omítky.
šámes
Pracovník, který má na starosti správu synagogy. Podobná funkce jako kostelník.
šelak
Oranžová nebo hnědá látka tvořená z výměšků červce lakového, hmyzu podobného mšici. Šelak se užívá k povrchovým úpravám dřeva, s tzv. šelakovou politurou se pracuje při restaurování nábytku.
šlem
Zemitá glazura s obsahem oxidů alkalických kovů.
šlikr
Šlikr je kapalná substance sestávající z vody a keramické hlíny nebo kaolínu. Používá se v keramických, sochařských a hrnčířských dílnách k retušování drobných detailů a k lepení.
špaleta
Vnitřní část okenního nebo dveřního prostoru. Dělí na svislou část zvanou ostění a spodní vodorovnou část zvanou parapet.
špánování
Úprava dřeva, v případě chybějící drobné části dřeva jeho doplnění.
štuk
Směs jemného písku, vápna, případně sádry nebo cementu, která se užívá na svrchní vrstvu omítky. Nanáší se v kašovitém stavu, po ztuhnutí je tvrdá a poměrně křehká. U starších architektonických staveb se ze štuku tvořily i plastické ozdoby, reliéfy a římsy na vnějších fasádách i na stropech a stěnách kostelů, zámků i bohatších měšťanských budov.
štukolustro
Z italského „stuccolustro“, tedy lesklý štuk; leštěná vnitřní omítka s přísadou mramorové moučky.
švartna
Dýha, tedy slabé dřevěné prkénko, které je aplikováno na svrchní vrstvu nábytku či na dřevěnou podlahu.
tanin
Sůl kyseliny gallové, která se užívá na odrezení povrchu v průběhu restaurátorských prací.
tenzidy
Látky usnadňující rozpouštění a usazování nečistot.
teraco
Též terrazzo nebo terazzo; směs cementu, ušlechtilých kamenných drtí a barviv používaná v kamenické práci k tvorbě povrchů imitujících kámen, většinou s přesnou granulometrií. Zároveň také název pro tyto dlažby, nejčastěji užívané na chodbách, terasách a balkonech.
terpentýnový olej
Destilovaná pryskyřice ze stromů, nejčastěji borovic. Používá se jako rozpouštědlo při ředění olejových barev.
tmelení
Vyplňování odpadlých částí a prasklin. Tmel se také používá k následnému barevnému retušování.
topinková dlažba
Též půdovky nebo flastrůvky; historická dlažba z pálených cihel, většinou drobného obdélníkového tvaru.
Tóra
Základní dokument židovského náboženství, jedná se celkem o pět knih. Hebrejské slovo „tóra“ znamená „zákon“.
trakt
Prostor vymezený nosnými zdmi.
transept
Příčná loď kostela.
travertin
Sedimentární hornina, která se vzhledem podobá vápenci, se značným stupněm pórovitosti. Používá se převážně v sochařství, v antice byl však běžným stavebním materiálem. Z travertinu je z velké části postaveno také římské Koloseum.
triumfální oblouk
Též vítězný oblouk. Původně se jednalo o jakousi honosnou bránu se třemi otvory stavěnou na počest vítězného vojenského tažení; počátky výstavby triumfálních oblouků se vztahují k antickému období. Stejné označení se taktéž užívá pro oblouk v interiéru kostela, který odděluje kněžiště (presbyterium) od zbytku hlavní lodi.
tudorovská gotika
Pozdní gotika, která se vyvíjela v Anglii za vlády rodu Tudorovců (1485–1603). Imitace tohoto stylu se objevila v romantickém slohu 19. století, z nejznámějších příkladů lze uvést zámky Hluboká a Lednice.
tumba
Typ náhrobku se zdobnou náhrobní deskou, na jejímž povrchu se často nachází socha s postavou mrtvého. Tumby se často zhotovovaly v období středověku.
tupování
Malířská technika tvrdým štětcem, kterým se vytváří otisky ve tvaru teček.
tympanon
Původně svislá plocha tvaru trojúhelníku ve štítu antického chrámu mezi hlavní římsou a střechou, v pozdější architektuře plocha nad dveřmi portálu nebo nad oknem.
vápno
Jedna ze základních surovin (pojivo) ve stavebnictví (hašené, nehašené, pálené, hydraulické).
vápenec
Kalcit, sedimentární hornina bílého, šedého či načervenalého zabarvení.
vápenná omítka
Vápenná malta se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je v ní kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Používá se často pro obnovu historických objektů.
vejcovec
Ornamentální pásový dekor.
vitráž
Zdobné zasklení oken do olověných pásů, které jsou vyplněné barevnými skly. Technika se používala zvláště u gotických kostelů. Skla mohla být malovaná, složená do obrazců či kruhového tvaru (tzv. bucny).
volutový štít
Závit ve tvaru spirály po stranách hlavního štítu domu. Častý architektonický prvek zejména v baroku.
voluta
Z latinského „volutus“, tedy svinutý; spirálovitý motiv různých soustav výzdoby, který konstrukčně vychází z Archimédovy spirály.
vlys
V klasické řádové architektuře střední část kladí mezi architrávem a římsou, která tvoří průběžný hladký nebo členěný pás. V dórském slohu se skládá z triglyfů a metop, v jónském slohu bývá hladký nebo zdobený reliéfem či písmem. Korintský vlys je podobný jónskému, ale bývá zdobnější. Vlys římský je velmi často ještě bohatší a je mnohem plastičtější.
vrostlice
V architektuře starší zdivo zabudované do novější stavby.
zasolení zdiva
Na vlhkém zdivu vznikají v místě odparu vody solné výkvěty. Jedná se o krystalky solí obsažených ve vodě, která prostupuje zdivem. Vlhkost a sůl obsažená ve vodě způsobuje degradaci kamene. V případě nasycení pórů omítky solemi dojde k zabránění přirozenému odparu vlhkosti. Voda se tím intenzivněji drží uvnitř zdiva, čímž vzniká rozsáhlá degradace.
zubořez
Též dentil nebo dentikul (z latinského „dens“, tedy zub, a „denticulus“, zubec); ozdobný pás pravidelných kostek (kvádříků) a mezer na spodní straně kamenné římsy.
zlacení
Technologie nanášení povrchové zlaté vrstvy.
žula
Granit, vyvřelá hornina obvykle šedé, případně červené barvy. Vzhledem k nízké pórovitosti, pevnosti a dobré odolnosti proti zvětrávání se užívá jako stavební materiál, na dlažby nebo dekorativní prvky stavby.
